Vodni Systém

Cisterciáci, kteří byli odjakživa známí svým umìním v zacházení s vodou, také při zakládání kláštera v Oseku zohlednili přírodní vodní pomìry tak, aby vodu mohli využít ve svùj prospìch.
Tak vznikl dùmyslnì promyšlený vodní systém, jehož základní funkčnost zùstala zachována až do dnešní doby.

Pro zásobování vodou byly využity dvì možnosti: na jedné stranì sloužil klášteru Osecký potok, pramenící severnì od kláštera, kde byla díky strmosti terénu vytvořena kaskáda rybníkù pro lepší jímání vody. Druhý zdroj tvořily prameny v bezprostřední blízkosti.

Jak vyplývá ze zápisu z roku 1898, odrážely se tyto dva druhy vodních zdrojù i ve dvou samostatných vodních systémech.
Jeden vodní systém sestával z otevřených kanálù a struh a využíval vodu Oseckého potoka, která byla shromažďována ve zmínìných rybnících. Naproti tomu pitná voda z pramenù byla do kláštera přivádìna podzemním potrubím.

Třetí systém tvořily odvodnìní a kanalizace, sestávající z podzemních štol a kanálù, které odvádìly dešťovou a odpadní vodu do rùzných částí kláštera.
Ještì před tím, než voda opustila klášterní pozemek byla vedena přes tzv. čistící rybníky a nakonec přes okrasné jezírko.

Vodní systém oseckého kláštera sloužil až do poloviny 20. století především k zásobování pitnou a užitkovou vodou. Velká potřeba čerstvé pramenité vody nastala kvùli hospodářským účelùm a pivovaru.

Z barokního odvodòovacího systému se zachovala jen část, neboť nejvìtší kus byl v roce 1978 nahrazen oddìleným odvodòovacím a kanalizačním systémem. Tím bylo pùvodních 1.700 m délky kanálù a štol redukováno na 674 m.
Sociální zařízení konventu sice zùstalo i nadále připojeno na pùvodní systém, ale zrušením proplachování vodou byla funkčnost systému porušena natrvalo.

Voda však nesloužila výhradnì k zásobování. Daleko více tvořila stojatá a tekoucí voda podstatnou součást vzhledu klášterních zařízení. Také zde využíval promyšlený vodní systém výhod polohy kláštera rùzným zpùsobem:
Tak se například uprostřed podpìrné zdi mezi dvìma terasami nachází kaskáda se dvìma vodu stříkajícími koòmi, zatímco fontány zdùrazòují postranní osy zahrady. A v horní zahradì opatství dotváří atmosféru velká vodní kašna.

V současné dobì je nutno velkou část škod na stavebních součástech oseckého kláštera a jeho zahrad přičíst právì zničení historického vodovodního systému. Velké plochy budov vykazují poškození vodou, jež silnì zasáhla základy stavby. Navíc voda nekontrolovanì vytékající z vodovodního systému vede k sesouvání pùdy.