Klášter

Vstupujete do kláštera cisterciákù Jejich mnišský řád vznikl z prvního evropského řádu benediktinù reformou řeholních pravidel, která mezi léty 1098-1113 provedl svatý Robert z Molesme a následoval svatý Bernard v burgundském konventu v Citeaux (latinsky zvaném Cistercium). Řeholní pravidla nařizují společný život a práci v odříkání v pokání a v poslušnosti Další článsky týkají praktických činností od zemìdìlství a hospodářství přes stavitelstvf a další řemesla až po umìní.

Tìmito praktickými činnostmi vynikali cisterciáci nad ostatní řady proto byli často zváni kolonizovat, pustá pohraniční území a mìli také své cisterciácké stavební huti. Centrálni řízení klášterù smìřovalo od mateřských konventù v Burgundsku k dalším dceřiným (zvaným filiace) jež zakládali mniši z předchozí komunity.

Tak vede přímá linie od Citeaux a Morimondu přes nìmecké konventy Kamp, Volkenroda a Waldsasy v horní Falci (při české, hranici) až ke dvìma českým klášterùm v Sedlci u Kutné Hory (r. 1142/43) a v Mašt´ovì, resp. v Oseku. Z Waldsas do Mašt´ova u Kadanì mnichy povolal velmož Milhost roku 1192.

Teprve 20. června 1196 český kniže a biskup Jindřich Břetislav písemnì potvrdil Milhostovu fundaci, což bývá považováno za pevné datum existence konventu. Proto je slavíme jako výročí založení. Brzy na to mniši pro majetkové spory s Milhostem pùvodní pùsobištì opustili. V letech 1197 až 1199 velmož Slavek (předek Hrabišicù, jinak pánù z Riesenburka) usídlil řeholníky na svém panství v Oseku pod Krušnými horami, na kopci nad klášterem vyrostl v poslední třetinì 13. století hrad toho rodu.

Cistereiácká stavební hut´ v letech 1206-1221 budovala v románském slohu klášterni kostel Panny Marie: trojlodní bazilika na pùdorysu latinského křiže má pravoúhlý chór s kaplemi, přičnou lod´, podle řádových pravidel nesmìla mít vìž, pouze malý sanktusník. Chrám o celkové délce 76 metrù patřil ve své dobì k nejvìtším řádovým stavbám v Čechách a stal se rodovým pohřebištìm (tj. nekropolí pánù z Riesenburka.

Jejich pùvodní náhrobky neznáme, dochovaly se až barokní tumby s alegorickými figurami: ta při severní stìnì patři opatu Slavkovi (postavy Spravedlnosti a Śtìdrosti) a při jižní stìnì celému rodu Hrabšicù (truchlící žena a bùh Chrónos), plastiky vytvořil G.A. Corbellini. Po severní stranì~ chrámu byl již roku 1209 vysvìcen hřbitov, přístupný z kostela takzvanou Bránou mrtvých (Ianua mortuorum), jež hrála v pohřebních obřadech cisterciákù dùležitou symbolickou úlohu.

Kostel byl patrnì~ plochostropý s hrotitými arkádami trojlodí, zdivo z pískovcových kvádříkù se místy dochovalo až ke krovu. Požkodili jej husité v letech 1421 a 1429 a vojska ve Třicetileté válce.

Rozsah škod a pùvodní podobu kláštera neznáme přesnì, odhadujeme je pouze podle vedut a podle rytiny z knihy Augustina Sartoria. V dobì vzniku tìchto vyobrazení již probíhiala barokní přestavba konventu a kostela, která vyvrcholila v letech 17121718 za umìnímilovného opata Benedikta Littweriga (16911726).

Klášterní kostel byl zaklenut a nad bočními kaplemi (tzv. letní a zimní sakristie) přistavìny dvì, cibulovité báné, prùčelí doplnil portikus, a plastiky z dilny sochařù Františka A. Kuena (ty kvalitnìjší) a Edmunda Richtera, kteří jsou také autory soch a dřevořezeb oltářù v kostele a v sakristii.

Sochařskou výzdobu hlav ního oltáre figurami čtyř apoštolù, stejnì jako štukatury interiéru a malované štuky na oltářích provádìl Giacomo A. Corbellini v letech 171318. Obraz Nanebevzetí Panny Marie patronky chrámu i celého řádu cisterciákù na hlavním oltáři namaloval roku 1696 Jan Kryštof Liška, který je spolu s Michaelem Leopoldem Willmannem a Václavem Vavřincem Reinerem také autorem obrazù na postranních oltářích.

Nástropní malby hlavní lodi a chóru kostela tvoří cyklus ze života Kristova a starozákonní výjevy od Jana Jakuba Steinfelse a Václava Vavřince Reinera z let 1718 až 1723. Figurální dřevořezby chórových lavic mnichù, stejnì, jako postranních oltářù a varhanní skžínì na kruchtì řezal F. A. Kuen v letech 1714-1716. Architektem a stavitelem areálu byl Oktavián Broggio (1670-1742) z Litomìřic. Tento Ital narozený v Čechách projektoval ve stylu radikálního baroka nìkolik staveb na Litomìřicku a v Praze.

Z jižní strany ke kostelu přiléhá klášter budovou starého konventu: Křížová chodba obklopuje rajskou zahradu (se třemi náhrobky ze 14. 16. století), z ambitu vstupujeme do staršiho východního křidla s kapitulní síni, které bylo vystavìno v letech 1225-1250 jako jedna z prvních ranì, gotických staveb v českých zemích. Vzácné příklady kamenné plastiky představují čtenářský pult (pulpit), portál vchodu kostela z ambitu ( z třetí etapy středovìké stavby, po vpádu vojska krále Rudolfa I. Habsburského z r.1278) a gotická socha Madony (kolem 1340). Jižní křídlo ambitu ovládá jídelna mnichù, zvaná refektář, do dvora vystupuje studniční stavení se studnou, na níž byla pozdìji osazena socha Panny Marie s Ježíškem, v patře bývala společná ložnice mnichù, zvaná dormitář.

Východni barokní komplex objektù tvoří nový konvent z let 17051808, projektovaný rovnìž Oktaviánem Broggiem.

K nìmu přiléhá opatská knihovna, dále navazuje prelatura (to jest obydlí, reprezentační a hostinské pokoje opata s opatskou kaplí), její střední trakt ovládá v 1. patře slavnostní sál. Z jeho výzdoby tereziánské doby se dochovala nástropní malba s výjevem z dìjin káštera a kachlová kamna. Do zahrady je vysunuta stavba klášterního špitálu (nemocnice) s drobnou kaplí. Východní a jižní křídlo kláštera obklopuje terasovitá italská zahrada s bazénem, se dvéma pavilóny (gloriety) a s kaplí v ohradní zdi. Zbytky zahradních plastik jsou rozptýleny.

Hospodářský dvùr s obytným traktem se rozkládá na okraji jižní části klášterního areálu, k nim přiléhají zříceniny pivovaru, sýpky a klášterniho mlýna. Při západní vstupní bránì stojí bohatì štukovaná Broggiova kaple sv. Barbory a sv. Kateřiny. Panoráma starého Oseka doplòuje severnì od kláštera farní kostel sv. Kateřiny, v jádru ranì gotická stavba, přestavìná a vyzdobená barokné týmiž umìlci jako klářterní kostel.

Pùsobení konventu se bìhem osmi set let nìkolikrát přerušilo: nejprve husitskými válkami, v letech 1580-1628 ve zrušeném klášteře sídlil jen probošt ve službách pražského arcibiskupství a v letech 1945-1946 došlo k odsunu nìmeckých cisterciákù do opatství v Reitenhaslachu a r. 1961 do  Langwadenu v Porýní. Osecký klášter pak obyllefi salesiáni, jejichž řád byl spolu s ostatními zrušen roku 1950.

V letech 1950-53 budovy sloužily jako internační středisko pro knìze,m potom až do roku 1990 pro řeholnice. Cisterciáci se vrátili roku 1991. Osecký opat nyní stojí v čele mariánské kongregace, která sdružuje osm z toho čtyři v Nìmecku, .jeden v Dánsku a tři v českých zemích (Osek, Vyšší  Brod, Předklášteři u Tišnova).