Zahrady kláštera

Vedle stavebních objektù kláštera z osmi staletí e to především také vysoce hodnotné dìdictví zahradního umìní, na kterém se zakládá kulturnì historický význam a zvláštní vyzařování opatství Osek. V protikladu k mnoha jiným srovnatelným objektùm se zde zachovaly vedle klášterních budov také témìř úplnì zahrady v jejich stavební substanci dimenzi. Prohlédnìte si historickou vedutu z roku 1738 a najdete vìtšinu architektonických prvkù také dnes v originále.

Zahrady existují v Oseku od založení kláštera ve 12. století. Stále mùžeme prožívat dojem středovìkého prostoru v rajské zahradì uprostřed gotické křížové chodby. Středovìké ovocné, zelinářské bylinkářské zahrady kláštera dnes již nelze prokázat. Dřívìjší tradice ovocnářství a chovu kaprù jsou však v Oseku ještì stále živé. Rozkvìt oseckého opatství po třicetileté válce podnítil osecké opatstvy k rozsáhlé stavební činnosti. Velkorysá barokní rozšíření kláštera v dobì ’druhého založení‘ podstatnì promìòují staré opatství a postupnì vytvářejí celkové umìlecké dílo Oseka v dodnes zachovalé dimenzi a vzhledu. Proti klášterní bránì ležící „velká kuchyòská zahrada“ nejstarší, dodnes zachovaná osecká barokní zahrada. Založena v roce 1661, sloužila jakož i dnes ako užitková zahrada pro pìstování zeleniny. Vliv a ekonomická síla kláštera jsou vyjádřeny především velikými reprezentativními zahradami od začátku 18. století.

Za opata Jeronýma Besneckera vznikají od roku 1726 opatská zahrada, konventní zahrada a noviciátní zahrada, bohatì vybavené pavilony, vodními nádržemi, fontánami, partery a sochařskou výzdobou. Veliká ovocná zahrada dodnes zásobuje opatství čerstvým ovocem.

V prùbìhu 19. století se barokní ozdobné partery přetvářejí v krajinném slohu. Stavební objekty, axiální spoení a pohledy však zùstávají zachovány.
V prvních letech 20. století se opatská zahrada opìt formálnì prezentuje stříhanými kaštany, zimostrázovými koulemi, rùžovými záhony, lipovými alejemi a pestře osázenými, kruhovitými ozdobnými záhony. Poslední přemìny zahrad jsou doloženy z let 1923 až 1926. Po skončení druhé svìtové války ztrácí klášter svou hospodářskou základnu a stává se obìtí chybné politiky, která neušetřila ani zahrady. V Oseku internované řeholnice užívaly plochu konventní zahrady k pìstování ovoce a zeleniny, nemohly se však vìnovat péči o historickou substanci kláštera.

Zahrady viditelnì chátraly. Poté, co byl klášter v roce 1964 vyhlášen kulturní památkou, začala státní památková péče v 70. letech široce plánovanými renovačními pracemi, které však s revolucí končí a zanechaly dodnes z velké části vyprázdnìnou opatskou zahradu. V roce 1995 je klášter se svými zahradami vyhlášen národní kulturní památkou České republiky. Velkolepý architektonický rámec barokních zahrad zùstal přes mnohé zmìny a zanedbání zachován do dnešních dnù. Chybìící soustavná péče vedla však v uplynulých desetiletích k zániku zahradní architektury. Naléhavým úkolem je nyní zachování historické substance.

Opatská Zahrada

Reprezentativní zahrada pro opata jeho hosty byla od roku 1726 budována zřejmì podle plánu Oktaviána Broggia na malé terase před preaturou s kvìtinovým parterem, vodotryskem obìma postranními zahradními pavilóny. Do konce 18. století se rozvíjela na celkem čtyřech terasových stupních postupnì dramaticky odstupòovaná barokní zahrada s četnými vodními díly, schodišti, kolonádami s bohatou sochařskou výzdobou.

Teprve v 80. lettech 18. století dostává zahrada svùj závìr se salou terrenou, zahradním sálem na konci 270 metrù dlouhé osy zahrady.

Dobře promyšlený historický vodní systém kláštera využívá přednosti topografie rozdílným zpùsobem: Uprostřed opìrné zdi mezi druhou a třetí terasou se nacházela kaskáda se dvìma chrliči v podobì koní, fontány zdùrazòují vedlejší osy. Velká vodní nádrž vytváří atmosféru horní části opatské zahrady.

Konventní a Noviciáthní Zahrada

Konventní zahrada pro mnichy vzniká od roku 1728 a je rozvinuta ve dvou velikých, klidných rovinách, které byy pùvodnì geometricky rozčenìny na parterové pochy s bohatým kvìtinovým dekorem. Malé fontány oživovaly pobyt v zahradì. Hlavní osa zahrady probíhala od zahradního sáu konventu a končia u centrání kape, podobné jeskyni, při jižní ohradní zdi káštera. Balustráda s vybíhajícím schodištìm tvoří příčnou osu barokní zahrady, která na stranách končí paviony, bohatì zdobenými atikami a aegorickými sochami. Od západního pavionu vede dvouramenné schodištì do noviciátní zahrady. Ta leží o nìco výše a nabízí zajímavé prùhledy do konventní zahrady. Koncem 19. stoetí byla noviciátní zahrada rozšířena a do ní zahrnut rybník, který předtím ležemimo kášterní areál.
Dnes jsou značné části obou zahrad osázeny ovocnými stromy.

Ovocná Zahrada a Kuchyòská Zahrada

Ovocná zahrada zaujímá jihovýchodní část klášterního areálu. Zde rostou četné ovocné stromy, jablonì a hrušnì, které na podzim dávají bohatou úrodu. Část zahrady je dnes oplocena jako obora pro daòky.
Mimo klášterní zeď leží velká kuchyòská zahrada. Byla založena v roce 1661 jako užitková zahrada a je dodnes podobnì parcelována jako na vedutì z roku 1738. Statná brána k zahradì, která je dnes využívána oseckými občany k pìstování zeleniny, leží přímo naproti klášterní bránì. V horní části ještì existuje starý klášterní hřbitov pro zemřelé členy konventu.